Po skvělém úvodu první polovina představení lehce usíná, především, dle mého názoru, pro lehký nedostatek dynamického vyjádření mužské části souboru, mužského principu, který se podílí na celkovém vyznění, vždyť jde o představení o existencionalitě. Naopak druhá část souboru včetně sólistek, představení drží a vytváří právě tu atmosféru od emocí jasně definovatelných po tradičně žensky nedefinované. Wagnerova, Lisztova i Mahlerova hudba, kterou mají diváci zcela jistě v podvědomí za známou, dynamicky posouvá představení přes několik vrcholů k závěrečnému neurčitému smíření nebo spíše ukončení ponechávající na realitě či snění každého z nás.
Jako zcela zásadní je nutno zmínit podporu choreografie světly a projekcemi, které dodávají představení další rozměr, jak již název napovídá, „v tichu“, ovšem multidimenzionálním. V duchu moderního pojetí lze vnímat část scény s vodní hladinou, jejíž využití tanec podtrhuje a promlouvá jednoduchou čistotou vyjádření naprosto v souladu s vytvářeným scénickým nábojem tanečníků samotných.
Ostravský Zázrak v tichu je výjimečný zážitek, který všem milovníkům moderního i klasického baletu, a nejen jim, doporučuji.
Závěrem si neodpustím poznámku o většinovém publiku, které zřejmě nedokázalo pobrat sílu tohoto představení a přes skvělé, jak sborové, tak sólové party, odměnilo tanečníky poněkud vlažným přijetím, byť se jedná o představení aspirující na extratřídu, rozhodně jedno z nejlepších v Ostravě v poslední době.
Informace o představení na http://www.ndm.cz/cz/